Kde se formovalo flamenko v Jerezu
Santiago a San Miguel: čtvrti Jerezu
Dvě staré čtvrti, které utvářely flamenko v Jerezu, jak rostly za hradbami a jak se jejich písně liší, jak je popisuje historik.
Rezervujte si místo v tablao ↗Dvě čtvrti za hradbami
Příběh flamenka v Jerezu se obvykle vypráví prostřednictvím dvou čtvrtí, Santiago a San Miguel. Historik Pierre Lefranc píše, že v polovině 15. století, když se reconquista muslimského Španělska blížila ke svým závěrečným fázím, Triana výrazně rostla za hradbami Sevilly a tři podobné nové čtvrti vznikly v Jerezu a Cádizu. San Miguel a Santiago byly ty dvě v Jerezu. O staletí později patřily spolu s Trianou a Santa Maríou v Cádizu k nejvýznamnějším centrům romské populace a kultury v Andalusii.
Proč se tam romské rodiny usadily
Lefranc považuje za velmi pravděpodobné, že když se andaluské romské rodiny vzdaly nomádství, v nějakém neznámém okamžiku 16. nebo 17. století, usadily se v těchto vnějších čtvrtích. Opevněná města jim byla v noci uzavřena. Poukazuje také na důkazy o kulturní výměně mezi menšinami, jejichž místo ve společnosti bylo nejisté, mezi nimi profesionálními minstrels, potomky afrických otroků a konvertovanými muslimy. Romské rodiny převzaly tradice, které ztrácely své předávací kanály, a ty vstoupily do tkáně toho, co se stalo flamenkem.
Kde leží jednotlivé barrios
San Miguel vznikl na jižní straně hrazeného města s výhledem k řece Guadalete, zatímco Santiago vyrostl na severní straně s přímým přístupem k zemědělské půdě mezi Rotou a Lebrijou. Lefranc umisťuje Santiago kolem ulice Calle Merced a jejích sousedů a San Miguel na západ od náměstí Plaza San Miguel. Romští obyvatelé San Miguelu mu často říkají Plazuela, malé náměstí, které popisuje jako plazuela mysli.
San Miguel: individualisté
Lefranc shledává, že kumulativní odkaz San Miguelu tíhne k mocnému vyjádření nahého žalu s nádechem revolty. Jmenuje Manuela Molinu, který po sobě zanechal nejméně pět seguiriyas, a El Loco Mateo, jenž tento žánr přeorientoval, a připisuje Merced La Sernetě zásluhu za nové ukotvení soleá v emoci. Antonio Chacón, ačkoli nebyl Rom, se zde také narodil. Lefranc nazývá San Miguel kolébkou individualistů.
Santiago: dynastie
Santiagův odkaz je podle jeho líčení jiný. Je to síť rodin a shluk cantes, v nichž je žal jak ventilován, tak kontrolován. Jmenuje Paco la Luz a José de Paula a rodiny a zpěváky Borrico, Terremoto, Sernita, Pableras a Sorderas, až po José Mercé a Fernanda de la Morena, kteří byli zpěváky jeho vlastní doby. Zatímco San Miguel nabízí sled individualistů, říká, Santiago nasazuje dynastie, které chovají cante jako rodinné dědictví.
Statky a sváteční palo
Lefranc naznačuje, že část kontrastu spočívá v práci. San Miguel zůstal sevřen městskými řemesly, jako byla kovárna a řeznictví, zatímco od 19. století, možná dříve, velcí vlastníci půdy najímali romské pracovní skupiny organizované kolem rodin nebo dokonce jedné ulice, vedené předáky zvanými manijeros. Večer a za špatného počasí se tyto skupiny uchylovaly ke zpěvu, bez kytar, převážně seguiriyas a soleares plus rychlý sváteční palo, s několika tonás. Mechanizace tomu učinila konec v 60. letech 20. století. Ve svátečním zpěvu nachází Santiago, jak vypouští zdánlivě nevyčerpatelné salvy onoho rychlého pala, zatímco San Miguel tíhne k asketičtější verzi pro poslech.
Jak dnes vidět oba barrios
Turistická kancelář v Jerezu doporučuje procházku ulicemi a náměstími San Miguelu a Santiaga, abyste pochopili, jak flamenco patří k každodennímu životu města, a uvádí tablaos, tabancos a peñas jako místa, kde je slyšet. Jsou to živé obytné čtvrti, nikoli muzeum, proto choďte tiše.
Odkud tento účet pochází
Účet v tomto průvodci vychází z článku Pierra Lefranca, bývalého profesora anglické literatury na několika univerzitách ve Francii, Severní Americe a Africe, jehož zájem o flamenco začal v roce 1955. Poprvé vyšel v časopise Flamenco International a autor aktualizoval jeho poslední odstavec a zdroje v listopadu 2007. Berte jej jako čtení jednoho znalce, podložené jeho knihou o cante jondo a španělskými historickými studiemi, nikoli jako poslední slovo o Jerezu.
Jak číst jména, s nimiž se setkáte
Mnoho zpěváků, které Lefranc jmenuje, je známo především pod přezdívkami nebo rodinnými jmény, jako El Loco Mateo, Borrico, Terremoto nebo La Paquera. Turistická kancelář uvádí několik z nich jako velká jména Jerezu. Nemusíte se je učit na jeden večer, ale Lefranc nazývá rodiny a čtvrti dvěma konstantami flamencového života v Jerezu, což vysvětluje, proč se tato jména stále objevují.
Zdroje