Palos, které můžete slyšet: od soleá po martinete

Co je to palo

Každý flamencový styl se nazývá palo: uznávaná forma s vlastním rytmickým vzorcem, módem, akordy, tvarem veršů a domovským regionem. Flamenco jich má více než padesát a tradičně se dělí do skupin, od vážného cante jondo po lehčí cante chico. V tablao neuslyšíte všechny. Uslyšíte jen hrstku a každý má svou vlastní náladu, tempo a způsob, jakým roztančí tanečníka.

Compás: tep pod každým palem

Compás je španělský výraz pro metrum a ve flamencu označuje také opakující se rytmický cyklus, který každé palo následuje. Mnohá pala běží na dvanáct dob, přičemž přízvuky jsou v každém palu rozmístěny jinak. Když nehraje kytarista, mohou compás udržet samotné palmas, tleskání rukama. Nemusíte počítat spolu. Poslouchejte místo toho okamžik, kdy tleskání, kytara a zpěvák spočinou společně na stejné době.

Martinete: zpěv bez kytary

Martinety patří k tonás, zpěvům bez doprovodu, které tradiční flamencologie považuje za nejstarší dochovanou formu flamenca. Styl je připisován romským kovářům a v některých scénických představeních se pro jeho připomenutí přidává kladivo na kovadlině. Verše často narážejí na pronásledování, vězení a kovárnu. Pravděpodobně nešlo o skutečné pracovní písně, protože zpívat je během těžké práce vyžaduje příliš mnoho úsilí.

Soleá: pomalé, vážné palo

Soleá má dvanáct dob, obvykle ji doprovází jedna kytara a nese vážné texty. Jiná pala odvodila svůj compás právě ze soleá. Historik Pierre Lefranc připisuje znovuzaložení tradice soleá s důrazem na emoci zpěvačce Merced La Serneta ze čtvrti San Miguel v Jerezu.

Seguiriya: tíha žalu

Seguiriyas patří do stejné dvanáctidobé rodiny jako soleá, ale přízvuky padají v jiném vzorci a tep se neprocvičenému uchu může zdát nepravidelný. Lefranc jmenuje Manuela Molinu a El Loco Matea mezi zpěváky ze San Miguel, kteří formu utvářeli, a zpěv této čtvrti popisuje jako tíhnoucí k naléhavému vyjádření obnaženého žalu.

Slavnostní finále

Jerez dal flamencu jeho nejrychlejší slavnostní palo, dvanáctidobý rytmus, který turistická kancelář označuje za nejautentičtější styl města. Jeho původ je kladen mezi romské rodiny v Jerezu v 19. století. Žene závěr oslav v Jerezu, s tleskáním, jaleo a tanečníkovými kroky odpovídajícími kytaře.

Fandanga, tanga a další

Fandanga se popisují jako bimodální: kytarový úvod je v frygickém modu, zatímco zpěv se rozvíjí v dur. Mezi hlavní palos se řadí také tanga, která využívají frygickou harmonii. Program tablaa může zahrnout i další palos, takže neznámý název není problém. Rytmus a nálada vám prozradí, zda je skladba pomalá a vážná, nebo rychlá a sváteční.

Pět zastávek v kostce

Pokud se vám jména slijí, mějte na paměti tento krátký orientační bod. Každé představení je jiné, berte to tedy jako mapu nálad, ne jako program, a nebojte se, když se nějaká skladba nepředstaví svým názvem. Rytmus a nálada vám toho prozradí mnoho, i když vám název unikne.

• Martinete: doprovod bez hudby, vážný zpěv, spjatý s kovárnou
• Soleá: dvanáct dob, jedna kytara, vážné texty
• Seguiriya: dvanáct dob, přízvuky, které ztěžují počítání pulzace
• Jerezké slavnostní palo: rychlé, dvanáct dob, tleskané a vykřikované
• Fandanga: kytara v frygickém modu, zpěv v dur

Jak poslouchat

Začněte hlasem, pak přidejte kytaru. Flamenkoví kytaristé používají rasgueado, rytmicky vybrnkávané vzorce, a falsetas, krátké sólové fráze mezi slokami. Dále sledujte tanečníka, jehož kroková technika odpovídá zpěvákovi; kytarové techniky také artikulují compás, odpovídají zpěvákovi a dávají znamení tanečníkovi. Nakonec poslouchejte palmas, které vše drží pohromadě. Během hodiny uslyšíte, jak spolu jednotlivé složky rozmlouvají, i když vám slova uniknou.